čtvrtek 19. března 2015

Řekni kde ty kytky jsou

Miluji jaro a převážnou většinu věcí s ním spojenou. Třeba první jarní čmeláky (ať už čmeláky lesní, nebo čmeláky zemní… nejsem vybíravá), motající se v polospánku z šeříku na šeřík jako ožralí bezdomovci.

A jarní květiny jsou vůbec nejkrásnější z květin, taková sněženka, která si razí cestu zemí, aby vykoukla pod hnědým listem ořechu, který ležel za celou zimu pod sněhem asi tři hodiny a tak nestihl zetlít. Svým křehkým zeleným tělíčkem list nadzvedne a při snaze setřást ze sebe bahno padne za oběť násilné koze.

Nebo tulipány, dokonalé minimalistické květiny, usilovně rostou na naší zahradě i přes to, že byly dvakrát vykopány země při tvoření díry na nové elektrické vedení a následně, se spoluvykopanou kostrou jezevčíka, bez ladu a skladu vráceni na své původní místo do libovolné hloubky.

Vždyť i takový prachobyčejný bodlák má své kouzlo. Šplhá se ke slunci, výš a výš, přibližně do výšky jednoho souseda píšícího naštvaný dopis určený pro naši schránku, který hlásá „Přijďte si laskavě posekat tu zahradu, lezou nám sem z ní slimáci“. Čahoun nakonec rozevře svou modrou náruč a do světa vypustí miliony svých bratříčků a sestřiček, kteří se nadšeně rozletí do všech koutů naší a sousedovy zahrady.

A my jdeme a sekáme bodláčí nejlevnější benzínovou sekačkou, kterou jsme kdysi sehnali, ve které už třetím rokem žbluňká stále ta stejná jedna malá nádržka nafty, dávajíc každému najevo, jak často se staráme o trávník. Při kácení dvoumetrových bodláků je to ale stejně jedno, jelikož sekačku používáme převážně jako sekyru, občas i jako kyj, podle toho, jak silný kmen je třeba porazit.

Už od mala jsem fascinovaná stromy, které se v jednom momentě zblázní a expresně všechny vykvetou třeba přes noc, aby pak za týden se stejnou urgencí opadaly na nejbližší stojící auta. Ve všech těch ptačincích od přilétnuvších stěhovavců ulpívají ty bílé, růžové a žluté kvítky a pod sílícím sluncem se spékají do neodstranitelné hmoty, která bude příštích několik týdnů zdobit karoserii nadšeného majitele. 



Nejzábavnější část je poprvé se rozjet. Ideálně do silného provozu.

Daly by se napsat romány o vůních jara. Moje oblíbená je vůně mokré trávy, která mě na jaře a v létě pravidelně šimrá v nose před domem, když jdu večer z práce. Opojná vůně šeříků je podstatně má nejoblíbenější, mohla bych se v ní utopit. Ze všeho nejvíc mám však jaro spojené s vůní Biolitu.
Spolu s ožralými čmeláky totiž vylétají z děr každé jaro další zajímaví tvorečkové. 

Nemluvím teď o hraboších, ale ti ovšem za zimu, kdy byl kocour častěji doma než venku, taky docela zvlčeli a mezi tulipány a dírami po elektrickém vedení si udělali vlastní hrací desku na „whack-a-mole“.
Mluvím teď o pavoucích, které s přibývajícím teplem začnu vídat na bíle natřené stěně na naší verandě (v lepším případě) nebo na stropě nad postelí (v horším případě), kdy před usnutím usilovně přemýšlím, jestli ten flek, který bez brýlí vidím, je moucha, pavouk nebo jen nějaké svinstvo, abych instinktivně stihla uhnout hlavu v momentě, kdy se skvrna začne podezřele zvětšovat, což naznačuje, že to buď roste, nebo že se to na tenkém průsvitném lanku spouští přímo na mou hlavu.

A to ani nemluvím o těch pavoucích, které nevidím! Takových těch, co je vidí jen přítel za mými zády, kteří jsou asi tak šestkrát větší, než ten pavouk na opačné straně místnosti, na kterého právě ukazuji s instrukcemi, co by s ním měl přítel udělat. A on jen přikyvuje a culí se a čeká na divadlo, které nastane, až přestanu instruovat a otočím se.

Další signifikantní vůní mého jara je kouř z pálících se kusů starého nábytku, dřeva, plastů a pneumatik, o kterých soused usoudil, že z nich už žádný další kov nevybere a není tedy potřeba je na zahradě dál skladovat. Někdo tomu může říkat jarní úklid.

My jarní úklid nicméně letos řešit nemusíme, postarali se o něj někteří z našich spoluobčanů, kteří se ve vší té lidské vzájemnosti rozhodli ulevit našemu přeplněnému bytu a že jsme zrovna nebyli doma, museli chudáci vylomit dveře. Naše nové mříže a oknech nyní tedy poskytují oporu sítím mnoha novým zajímavým druhům pavouků.

Žádné komentáře:

Okomentovat